Autor: tabor

Přehled letních táborů Občanského sdružení DĚTSKÝ TÁBOR v období 1996–2004.

Letní tábor 2004

• Tématické zaměření: SLOVANÉ
• Místo konání: Vojtův Mlýn

Letní tábor 2003

• Tématické zaměření: DIVOKÝ ZÁPAD
• Místo konání: Vojtův Mlýn

Letní tábor 2002

• Tématické zaměření: CESTA KOLEM SVĚTA
• Místo konání: Vojtův Mlýn

Letní tábor 2001

• Tématické zaměření: ROBINSONI
• Místo konání: Vojtův Mlýn

Letní tábor 2000

• Tématické zaměření: STAROVĚKÉ ŘECKO
• Místo konání: Březina

Letní tábor 1999

• Tématické zaměření: KELTOVÉ
• Místo konání: Březina

Letní tábor 1998

• Tématické zaměření: INDIÁNÍ
• Místo konání: Březina

Letní tábor 1997

• Tématické zaměření: VODNÍCI
• Místo konání: Březina

Letní tábor 1996

• Tématické zaměření: PRAVĚK
• Místo konání: Březina

Letní tábor 2009 se uskutečnil poprvé v novém tábořišti v Čimelicích. Téma celotáborové hry bylo „Na loupežnické stezce“.

Tábor proběhl od 4. července do 17. července 2007.

Počátkem července jsme se vydali s pomocí nalezeného deníku loupežníka Barnabáše po stopách jeho pokladu. Abychom snadněji pronikli přes nástrahy, které nás po cestě čekaly, vydávali jsme se za tlupy loupežníků.

Na cestě nás čekalo pět úseků, při nichž jsme museli prokázat svou zdatnost, sílu, mrštnost, ale i chytrost a zručnost. Jen tak jsme mohli přes nástrahy projít a dosáhnout vytouženého cíle.

Mezi nejobtížnější patřilo rozšifrování nalezeného deníku, zkoušky v Klášteře němých, Plavba do pekel horoucích a zejména závěrečné chytání Antošova klíče.

Táborová hymna LT 2009(na melodii pohádkové písničky „Před dubem, za dubem…“)

Ref.:Pod dubem, za dubem,
velký poklad ukrývá se,
my se bát nebudem,
my ho dobudem.

1.Loupežníci z povolání,
ti nám brání při hledání,
nasadíme paruku,
a půjdou nám na ruku.
Loupežníci jsme jak praví,
loupení nás hrozně baví,
proto naše skupiny,
hlídaj‘ všechny skuliny.

Ref.

2.
Cesta není přívětivá,
v deníku se hodně skrývá,
kde je léčka, kde je falš,
popsal lupič Barnabáš.
Zaberme a spojme síly,
lépe dostanem se k cíli,
žádné jiné řemeslo,
nikdy tolik neneslo.

3.červenec 2011

Tak jsme se po roce shledali se svými kamarády a  kamarádkami.  Večer u slavnostního ohně jsme si poslechli vzkaz, který  poslal Velký  Manitou. V něm nás poprosil, abychom se naučili žít v souladu s přírodou a přežít v ní. A nejen to. Máme se naučit všem indiánským dovednostem. Hurá do toho!

K snídani jsme měli pomazánku s chlebem, k obědu bramborové knedlíčky se špenátem, k večeři bude rizoto.

Protože celý den je větrno s občasným deštěm, museli jsme změnit naplánovaný program a věnujeme se tak tvořivosti. Uzlujeme, stříháme, lepíme, skládáme, malujeme a vyřezáváme si totemy, šperky a rodové znaky. Večer si zatancujeme a půjdeme spát.

Nikomu z nás není zima (ani v noci), jsme dobře oblečeni a je nám veselo.

                                                                                                               vzkazují malí Siouxové

4.červenec 2011

Máme týpí!!!!!!  Za vydatné pomoci indiánských kamarádů jsme si postavili opravdové týpí, abychom si v něm mohli hrát, zpívat a spát. I dnes nám velmi chutnalo. K bizonímu (vepřovému) masu na paprice jsme snědli všechny knedlíky vyrobené z 8 kg mouky. Celý den nám svítilo sluničko, a tak jsme plnili odkaz Manitoua. Z lan jsme spletli tak pevný most, že celou vzdálenost 7 metrů přecházeli malí indiáni i jejich náčelníci. Zvládli jsme přenášet vodu jen za pomoci provázků; z obyčejných travin jsme upletli tak pevný provaz, že udržel Mata a Pukeka, což dohromadí činí celých 202 kg živé váhy.

 píší malí Siouxové

5.červenec 2011

Den jako vymalovaný. Celé dopoledne poprchávalo, pustili jsme se do korálkování, zauzlovávání, stopování a políbili nás i můzy. Aby se nám dobře spalo, vyráběli jsme si lapače snů. Kwakiutlové a Šedí vlci na břehu rybníka prosili Slunce za slitování a povedlo se. Odpoledne nám svítilo sluníčko. Vylítaný ptáček s rýží a buchtičky se šodó – náš oběd a večeře. Po sladké večeři hrajeme ringo, podbíháme lano, poskytujeme 1. pomoc zlomeným rukám (učíme se pomáhat zraněným), poznáváme rostliny v okolí.

malí Siouxové

6.červenec 2011

Ranní mlha naznačovala, že bude krásný den. Indiáni společným plížením a bubnováním na týpí budili náčelníka kmene. I šamanky vítaly slunce nového dne….. Pokračovali jsme ve zdokonalování indiánských dovedností jako je přenášení vody na dálku pomocí provázků, pletení pevného mostu pro přechod indiánských bojovníků a bojovnic (kmen Apačů a Záře vlčic), umění vyhledávat předměty bez použití vlastních očí s nápovědou kamaráda. Malí bojovníci Šedých vlků upletli provaz z travin, který unesl nejen určené množství vody, ale i celého náčelníka kmene. Členové kmene Modrý pramen a Bílé vlčice prokázali svou mrštnost a hbitost ve štafetových závodech. Největší indiáni z rodu Šušonů a Wašičunek soupeřili v koňských dostizích. Kwakiutlové si na spokojený spánek vyrobili indiánské lapače snů.  A jídlo? Jako každý den vynikající: přírodní řízek z prérijního krocana s hlízou prérie, doplněné o byliny v sladkokyselém nálevu. Zítra je plánován pochod do hloubi území vybledlých tváří. Potravou bude bizoní kýta (viz foto). Zdravíme všechny spřátelené tváře v rezervaci mimo území Siouxů. Děkujeme předem za povzbudivé zprávy přes kouzelnou skříňku vybledlých tváří.

zdraví  Siouxové

7. červenec  2011 

Po probuzení do krásného letního dne nejmenši indiánky tvořily z hlíny pravé keramické divy. Odrostlejší siouxští bojovníci se cvičili v lovu na bizona střelbou z luku i v hodu tomahawkem. Krásný slunný den pokazila zpráva z kuchařského týpí, že přestala téct živá voda z kohoutků. A nastal boj o přežití. Byla ohrožena příprava večerní krmě.  Nejstarší Šušoni začali po dohodě s bledou tváří vlastnící nejbližší týpí za hranicí indiánského ležení nosit živou vodu v nádobách do kuchařského týpí (množství cca 200 l). Nejvyšší náčelník Šedý medvěd uzavřel dohodu s bledou tváří, která ovládá umění opravit zařízení skryté pod hladinou vody v indiánské studni. Po pětihodinovém snažení se vyjmuté, opravené a vrácené zpět pod hladinu vody roztočilo  začalo čerpat životodárnou čistou vodu z hlubin země do indiánského ležení.  Vařené bizoní maso s rajčatovou omáčkou bylo podáváno včas ve velmi chutné úpravě. Těšíme se na příští slunné dny, kdy konečně nastane doba vodních hrátek a válek.

bledé tváře zdraví rudé ženy a rudí mužové 

8. července 2011

Ráno, ačkoli to tak nevypadalo, se vybarvilo do krásného teplého dne. Většina rodů kmene Siouxů toho využila a vyrazila na celodenní průzkum nedalekých osad vybledlých tváří. Po cestě některé rody získávaly skalpy bledých tváří formu jejich podpisů. Účelem celé hry bylo získat jich co nejvíce. V tábořišti zůstal pouze rod Bílých vlčic, který plnil strážní službu. Zatímco průzkumné rody měly na cestu zabalené bizoní maso v cestovní úpravě, strážný oddíl poobědval masíčko s žampiony. K večeři byly knedlíky s jahodami. Protože se máme dobře, už nic víc dneska nenapíšeme.

vaši Siuoxové

9. červenec 2011

Teplé ráno naznačovalo dusný horký den. A vyplnilo se. Siuoxové se užívali sluníčka, dopoledne probíhaly různé hry, ve kterých se zdokonalovali v mrštnosti a obratnosti. Po vydatném obědě (bizon se zelím a knedlíky z prérijních kořínků) jsme si odpočinuli, abychom měli sílu na velkou vodní bitvu, při které nezůstal nikdo ušetřen a ani niť suchá. Nejstarší Siouxové se učili přenášet zprávy vzduchem posunkovou řečí. Po večeři si malí indiáni zatančili  a vyřádili se na hudbu indiánskou i v rytmu vybledlých tváří. Večer jsme všichni zalehli do postýlek a Manitou zatáhl za provázek a spustil na nás hromy a blesky provázené deštěm. Z toho si ale nic neděláme, protože v dešti se krásně spí. Všichni jsem zdraví a těšíme se na zítřek.

rozdovádění Siuoxové zdraví své předky

10. července 2011

Dnešní ráno i celý den byl jako přes kopírák podobný včerejšku: teplo, sluníčko, dusno. Celý kmen Siouxů se zúčastnil po třech až čtyřčlenných skupinkách Velkého indiánského orientačního závodu. Na 11 stanovištích museli všichni bojovníci  i indiánské sqaw ukázat dovednosti a znalosti, které získávaly pobytem v siouxském ležení. Po výborném jídle, což byl wapiti ve svíčkové omáčce s kynutou přílohou, se starší rody oddávaly výcviku plavání v nedaleké zátoce a  mladší hraví indiáni podlehli vodní bitvě. Po večeři si některé rody vylepšovaly jídelníček přípravou vlastní krmě na otevřeném ohni jako např. pečené hlízy prérijních rostlin, špízy z ulovené zvěře proložené divokou cibulkou. Nejstarší rody se oddávaly nácviku bojových tanců za zvuku hudby – zvané ohluchlo. V okamžiku, kdy všichni zalehli do svých bizoních kůží, Manitou opět otevřel stavidla nebeských vodních nádrží. Báječně se přitom spinká a sní o dalším dni.

vaše zmoklé indiánské ležení 

11. července 2011

Probudili jsme se do dalšího krásného dne. Nejmenší indiánský rod Šedých vlků plnil celý den službu v tábořišti. Hlídal osadu kmene Siouxů před nenadálým vpádem cizích vybledlých tváří, zatímco jiné rody v klidu užívaly celodenního výletu do okolní Písecké prérie. Ostatní rody v osadě procvičovaly zručnost při výrobě korálkových náramků i v pekařském řemesle. Celá osada zbaštila k večerní krmi 570 kusů siouxských vdolečků v bavorské úpravě. Poštovní dostavník dnes doručil veliké množství balíků od vlastních vybledlých předků. Nejstarší rody bojovníků se vydaly do hlubokých lesů vyzkoušet si noční pochod za svitu měsíce a hvězd s přespáním mimo rodné týpí. Menší bojovníci a bojovnice testovali svou odvahu na stezkách osvětlovaných pouze loučemi. Týpí se naplnilo nejmenšími bojovnicemi a všechny se zachumlaly do svých bůvolích kůží a budou chrupkat až do bílého rána.

vysušené, sluncem prozářené siouxské ležení 

12. července 2011

Závada není na přijímači vybledlých tváří. Jenom indiánské ležení přepadl kmen Černonožců, musíme se bránit.  Siouxové vydali zatím informační embargo. Další informace přinese siouxský zpravodaj v dalším dni.

     stateční Siuoxové

13. červenec 2011

Černonožci byli poraženi. Tábor se vrátil do svých kolejích. Ráno se celý kmen probudil do proudů deště, proto muselo být olympijské klání všech rodů přeloženo až po „o“. Olympiádu jsme zahájili za slunečného počasí. Manitou se na nás usmíval a všech deset olympijských disciplín jsme zvládali ve skvělé formě.  Padaly rekordy v hodu PETkou, ve skoku s batohem,  v běhu se sáňkami či prolézání díry. Na nástupu jsme závodili v posledním fofrníčku a již zítra se dozvíme, který rod se stal nejobratnějším.  Zároveň finišuje soutěž v úklidu rodových týpí. Těšíme se na zítřejší pouť.

Počet kilogramů, které unesly jednotlivé rodové provazy spletené ze trávy

oddíl	název rodu	počet kilogramů
č. 7	Záře vlčic	279 kg
č. 2	Rudí kojoti	219 kg
č. 10	Wašičunky	202 kg
č. 3	Modrý pramen	125 kg
č. 8	Bílé vlčice	124 kg
č. 9	Ša Čaponkapi	115 kg
č. 5	Šedí vlci	112 kg
č. 4	Apačové
č. 1	Šušoni	13 kg

vaši siouxští olympionici

14. červenec 2011

V noci sice Manitou spustil stavidla svých nebeských vod, nikterak však neohrozil tábor Siuoxů. Ráno to vypadalo na den bez deště. Indiánskou táborovou pouť jsme si užívali až do oběda. Po segedínském guláši jsme s rodovými náčelníky prožívali odpoledne plné her. Po večeři nás čekalo celotáborové společné ohluchlo, které bylo spestřeno svítícími náramky. Po indiánských tancích nás čekal večerní závěrečný nástup, kde nás Manitou prostřednictvím náčelníka Šedého medvěda prohlásil za pokračovatele indiánských tradic a propustil nás do světa vybledlých tváří.  Howgh.

všichni Siouxové těšící domů

Indiánský recept na chléb

Potřebujeme:

0,5 kg hladké mouky,

20 g droždí,

250 ml teplé vody,

1 lžičku sladké papriky,

3 lžíce oleje,

sůl, pepř, cukr

Do mouky přidáme droždí, sůl, cukr, sladkou papriku, přilijeme vodu a dobře propracujeme. Směs si připravíme ráno, dáme kynout do lednice, večer na pomoučeném válu připravíme těsto, vypracujeme váleček a namotáme na klacek. Pozvolna opekáme ze všech stran na ohni.

Recept lze upravit i na sladko – místo koření hotový „had“ obalujeme ve skořici a cukru.

Poděkování 1

Děkujeme všem za vaši psanou i mluvenou podporu.

Siuxové

Poděkování 2

Medvěd a Perníček děkují Standovi, Milanovi, Zdeňkovi, Tomášovi, Martinu A., Tošimu, Marcele L., Matějovi, Jarinovi, Anetě, Lence J., Lence P., Vendule, Kátě Š., Monče, Aleně L., Míše, Sabině, Aleně K., Terce, Iloně, Kátě V., Martině, Veronice, Jirkovi, Radce, Marcele S., Ondrovi, Martinovi M., Robce a Zdeně za skvělý tábor a bezvadných 14 dní.

KONEČNĚ!!!!!!!!!

Druidům keltského kmene Bójů se podařilo zlomit zlé čáry Germánů, které bránily předávání informací vzduchem. Mocná kouzla však zvítězila a od této chvíle bude celý náš život v oppidu zveřejňován.

sobota 30.6. 2012

Tak jsme tady. K obědu uvítací gulášek s těstovinami a ve stínu přes 30⁰. Přesně tak jsme si to představovali. První seznamování s vedoucími a novými kamarády. Fakt nejlepší seznámení je při vodní bitvě. To jsme hned kamarádi. Páč jsme všichni mokří a jsme na tom stejně. Náčelníci rodu (vedoucí) za pomoci spřáteleného Kelta z jiného oppida nám postavili strážní věž celého oppida. Vypadá sice jako indiánské týpí, ale není to týpí, je to noční strážní věž, ve které budeme v noci přespávat. První kmenové shromáždění s představením všech náčelníků proběhlo hladce. Na konci shromáždění jsme si v horkém podvečeru zahráli hru: „Náčelníku, osvěž si svého malého Kelta!“. Těsně před uleháním do postelí byl vyhlášen poplach. Všichni jsme uviděli cizího Germána, kterak vkráčel do našeho oppida. Arcidruid Medofix „vlídně“ pohovořil s vetřelcem, který měl jasný požadavek, abychom vyklidili celé území Bójů. Řev našich udatných bojovníků ho zchladil natolik, že odešel s brbláním a s tím, že se za půl měsíce vrátí a buď Bójové prokáží, že mají právo na své území navěky navěků nebo si sbalí saky paky a geradeaus. A to tedy ne. Dohodli jsme se, že ráno moudřejší večera a šli spát.

neděle 1.7. 2012

Ráno jsme nastoupili ke splnění prvního z pěti úkolů, které musíme splnit, abychom se dozvěděli, kde že to naši předkové ukryli posvátné předměty prokazující náš nárok na celém území Bójů. Ono se to totiž za všechny předešlé generace zapomnělo, kde je to zakopáno. A tak jsme se učili vařit, přenášet rychlou tajnou keltskou poštu. Zdokonalovali jsme se v boji, učili se keltským řemeslům a získávali hbitost a zručnost v překonávání překážek pomocí lan. Posílili jsme se bramborovým knedličkem se špenátem a po „ó“ jsme se odpočinuli, abychom nabrali sílu na „odpo“ program. Večer se malí bojovnící uvolnili při discohrátkách. Proti Germánům nás celou noc hlídá oddíl, který má službu, a proto jsme v klidu usnuli. Na dobrou noc nám svítil měsíček a hvězdičky.

pondělí 2.7. 2012

Po dobré snídani se jsme si užili volnější dopo vyplněné činností jednotlivých rodů. Pupíčky jsme si naplnili vepřovým na paprice s knedlíky. A po poledním odpočinku jsme trénovali hbité stopování, nacvičovali keltské bojové formace proti Germánům s vodním útokem. Dva nejstarší rody provedly hloubkový průzkum přilehlých luk a rybníků. V okolí oppida nepotkaly žádné podezřelé tlupy Germánů. Pro posílení organismu povečeřeli nenasycené mastné kyseliny Omega 3. Večer si čtyři nejstarší rody zakřepčili za zvuků keltských „Kabátů“, poprali se nožem a sekerou a šli spát. V noci udeřil několikrát Thór svým kladivem o zem a popustil stavidla nebeské sprchy, ale nic moc.

 úterý 3.7. 2012

Za ranního kuropění nastoupilo šest odvážných rodových náčelníků před celý kmen Bójů a za zvuků známé keltské písně „Poupata“ předcvičovali rozcvičku pro nás všechny. Šlo jim to bezvadně. Dle mínění nejmenších Keltiček „to bylo i trochu vtipné“. Dopo jsme se ujali plnění druhého úkolu z velké hry.Při zkoušení dovedností Keltů se jednotlivé rody vždy střídají. V poledne jsme sbaštili mnoho vylítaných ptáčků s rýží, abychom nabrali sílu na odpolední hry. Fofrníček byl velmi dramatický. Pro neshody mezi náčelníky musel proběhnout opakovaně. I tak své vítězství potvrdili nejmenší – Grizzliové s Bójkami. K večeři byly sladkou odměnou buchtičky se šodó. Právě teď přišla menší bouřka, tak odpočíváme v jídelně a zpíváme si. Všichni jsme zdraví a veselí.

středa 4.7. 2012

Po koblížkové snídani šest rodů vyrazilo na celodenní pochod po okolních oppidech se záměrem vyhledávat spřátelené Kelty a zmapovat zatoulané germánské tlupy. Ostatní rody se věnovaly bezstarostné hravé činnosti v našem oppidu a jeho okolí. Kančí řízky se žlutými hlízami podpořily dobrou náladu. Po nočním zahradnickém dešti se vyjasnilo, naše skalnatá říčka se doplnila vodou. Po výletu některé rody ochladily svá znavená malá kopýtka v osvěžující lázni z chladné vody.

čtvrtek 5.7. 2012

Nastal den plnění třetího protigermánského úkolu. Celé dopoledne jsme se pilně snažili. Sluníčko nás má rádo, protože hned od rána svítilo plnou silou, a tak po poledním silném obědě ze stepních ptáků jsme se museli ochladit vodní bitvou a některé rody vyzkoušely vody přilehlých jezer. Naši kuchaři se naučili jedno chutné germánské jídlo, když byli kdysi na návštěvě v Bavorech. Byly moc dobré. Po večeři jsme odpočívali, až na nás přišlo spaní, a tak jsme zalezli do svých zemnic. Na dobrou noc nás Thór pokropil malým množstvím kapek.

pátek 6.7. 2012

Zvláštní zpráva pro všechny příznivce keltského kmene Bójů:

„Tór nás má ve veliké oblibě, protože od začátku pobytu v oppidu přes nás nepřehnal žádnou vichřici, krupobití ani přívalový déšť. Vždy nás jen jemně pokropil, aby zvlažil vzdoušek“.

Tato zpráva je napsána proto, že jsme se od kolemjdoucích cizinců dozvěděli, jaké noční hrůzy se převalily přes Českou kotlinu. Další oveřené, pravdivé a zcela srozumitelné zprávy budou následovat.

Sedmý den v oppidu byl věnován velkému úklidu zemnic. Ženy i muži kmene si poskládali své svršky do úhledných komínků. Celý den probíhal spíše v poklidných činnostech, abychom si odpočinuli. Některé rody vyráběly masky k zastrašení germánských kmenů nebo kouzelné amulety z nepoužitých fuseklí. Jiné se věnovaly zručnému skládání papíru a vylepšování válečných motivů na vlastních obličejích. Večer nám zpříjemnilo jídlo z dalekého římského imperia s nastrouhaným parmezánem. I dnes v podvečer nás Tór ovlažil jemným krátkým zahradnickým deštníkem. Přesto, že jsme viděli kolem sebe vzdálené blesky, bohové nás před bouřkou uchránili.

sobota 7.7. 2012

Poklidné vody života v oppidu narušila krátká letní polední bouřka, po které na nás opět vysvitlo sluničko. Náladu nám vylepšil brk se zelím a kancem. Ani jemný deštík neodradil rody od krátkých průzkumných procházek po okolí. Jiné rody se věnovaly tvořivé bohulibé činnosti – výroba praků, lodí a obrázků z papíru. Na kmenové shromáždění již opět svítilo rozesmáté letní sluníčko. Po dobré večeři si nejmenší oddíly zakřepčily při ohluchlu. Těšíme se na zítřek.

neděle 8.7. 2012

Za svitu ranního sluníčka jsme nastoupili ke splnění čtvrté části velké hry. Vše se nám dařilo, dokonce jsme zvládli oblékat sami sebe do bublinových oděvů. K svátečnímu obědu nám byla našimi kuchaři nadělena svíčková. Po o se udělalo takové vedro, že jsme museli používat vodu, abychom se teplem nerozpustili. Zvlažení přinesl až silnější odpolední déšť, který naštěstí přestal včas, abychom mohli vychutnat slunce při rodobém shromáždění. Dneska za nás soutěžili náčelníci a jejich pravé ruky v hodu drahým slepičím produktem na výdrž. Zdravým těstovinovým salátem jsme se naladili, my starší rody, na večerní ohluchlo. S hlubokým soumrakem jsme zalehli do postelí v očekávání věcí příštích.

pondělí 9.7. 2012

Úderem půl deváté keltského času byl odstartován největší orientační běh v okolí oppida vyplněný deseti úkoly, které musel každý bojovník i keltská žena splnit. Všichni mužové a ženy byli podporováni pravými rukami náčelníků rodu, kteří vše absolvovali spolu s nimi. Po o bojovníci vylepšovali své ruční palné zbraně a zdokonalovali se v  umu zpracovávání dřeva nožem nebo sekerou či soustruhem. Večer se nejmenší bojovníci cvičili v palbě salvou z ručních zbraní. Větší bojovníci stříleli stlačeným vzduchem do vlastoručně vyrobených terčů. Největší bojovníci vytvořili na řece palebnou clonu proti případnému nájezdu Germánů po vodě. Nejlepší ženy kmene ve hře s barevnými kroužky nastoupily proti pravým rukám náčelníků rodu. Bohužel, podlehly. A tak do grand finále proti sobě sehráli zápas náčelníci rodů a jejich pravé ruky. Náčelníci rodů v litém boji podlehli. A šlo se zavrtat do zemnic.

úterý 10.7. 2012

mimořádné tiskové communicé:

Keltské zpravodajství je neustále narušováno germánskými kmeny, které vysílají do vzduchu Wifiruše. Z času na čas se podaří bariéru prorazit, a tak mohou jasné a spolehlivé zprávy dolétnout ke všem přátelům našeho keltského oppida.

Brzy po ránu se celý kmen sešel na nástupišti, aby jednotlivé rody splnily poslední ze zadaných úkolů, které umožňují získat část tajné zprávy. Mysl všech osadníků oppida se upírala k nejstarším rodům Keltboyům a Idefixkám. Ty podstoupily nejtěžší zkoušku, když musely ve skalnaté sluji zdolat 15-ti metrové stěny. Z vrcholů stěn musely snést duhovky, které jim umožnily návrat a získání další důležité části tajné zprávy. Uvidíme, zda úsilí celého kmene bude při posledním shromáždění korunováno úspěchem. Všechny výkony byly odměněny výborným obídkem od slovanských bratrů z Bratislavy. Odpoledne keltší bojovníci a bojovnice s věnovali poklidnějšímu rozjímání a procházkám po okolí. Jako každý večer se část bojovníků věnovala celkové chemické očistě a ostatní si hráli. Po keltské pohádce a večerce jsme zalehli.

středa 11.7. 2012

Tisková zpráva keltského oppida:

„Svou nezištnou pomoc nám nabídly spřátelený skotský keltský kmen pod vedením McDonalda . V jejich oppidu nemají Wifiruše žádnou moc, a proto k vám mohou proniknout nejnovější informace.“

Dnešního dne byl vyhlášen klid zbraní a celkové příměří. Po marmeládově šátečkové snídani vypuklo všeobecné veselí a soutěživost pod jménem Keltiáda. Sportovního klání se zúčastnilo celé osazenstvo oppida. Bojovníci a bojovnice vedení svými náčelníky rodů se vrhali statečně a neohroženě do všech sportovních disciplín, které soudcovali pravé ruky náčelníků.

Na večerním kmenovém shromáždění byli pasováni noví bojovníci a bojovnice, kteří se zúčastnili poprvé s námi. Nestarší bojovníci a bojovnice pozřeli večerní krmi společnými silami. A šup do hajan.

čtvrtek 12.7. 2012

„Přijela pouť a Keltů proud, zaplnil v oppidu kdejaký kout.“

Krámeček byl plný lákavých věcí, např. sliz, pro ženy šmuky, pro chlapy zbraně a pro každého mls. Vše bylo ke koupi za duhovky, které si Keltové vysloužili u jednotlivých atrakcí.

Pekelný první

Peklo otevřelo své brány, což se stává jednou maximálně dvakrát za tisíc let. Lucifer přijal mezi pekelnými kotli stovku nadšených adeptů čertovského řemesla, kteří dobrovolně stráví 14 pekelných dnů v Čertovskké akademii. Rodičům byla předána stvrzenka, že peklo přijalo jejich potomka ke zdokonalení se v čertovinách. Ďábelská kuchyně zatopila pod kotlem a nabídla nám
plátek neposedného vepříka s asijským zrnem. Večerní menu obsahovalo: rozmačkané hlízy s mlékem, rozemleté masíčko uplácané do velkých šišek, šťavnatý pozdrav znojemských čertů. Před odchodem do pelechů si hrajeme.

pozdravují čertíciP.S. Maruška si už našla kamarádku a Daniel už nebrečí.

Pekelný druhý

Po pekelném probuzení jsme se čertovsky rozcvičili, abychom se ďábelsky nasnídali. Potom jsme vyrazili na splnění prvního akademického úkolu. Všem se nám dařilo a pěkně nám vyhládlo. Po čertech dobrá kuchyně měla pro nás připraveno čerto-knedlo-zelo. Natáhli jsme si svoje pekelná zádíčka, abychom se vydali za dalším dobrodružstvím. Dírou v pekelné střeše nám sem chvíli pršelo, alespoň nám to zalilo čertovskou zahrádku. Ukryli jsme se před tou otravnou mokrou studenou vodou do svých chýší. (Ještě aby nás snad umyla. Brrrrrrr!) V klidu si ve svých chýších topíme pod kotlem a tvoříme si dle libosti. Na pekelný nástup ještě stále jemně pršelo, ale díru ve střeše se nám nakonec podařilo ucpat. Po nástupu si dáme dlouhé nudle s nějakou majdou, asi s tou červenou – tu jsme s Amazonem vykouzlili dopoledne. Tfuj, to bude bašta. Poté vypukne ďábelské řádění ve svitu pekelných ohňů a pachu síry. Peklo nás už zcela pohltilo….

ďábelské pozdravy pozemským hříšníkům, třeste se…

Pekelný třetí

Ráno jsme proháněli svoje kopýtka při ringočertu, softu a tak. Sbaštili jsme k obědu vepříka na paprice se šesti a odpo musel Lucifer vlastním deštníkem chránit peklo před vodou, dokud se nepodařilo tu střechu nad peklem pořádně správit. Teď už je to v pořádku a čekají nás samá pozitiva a pekelné jistoty. Večerní stopování zbloudilých duší následovalo až po pekelném zapečeném skvrny po šunkách.

 Mulisi – bulisi

Pekelný čtvrtý

Za pekelného kuropění jsme se vrhli s nadšením do plnění druhého čertovského úkolu. Protože jsme čerti šikovní, odměnou nám bylo odměřené množství kouzelného barevného písku, kterým
na konci celé akademie budeme prokazovat Luciferovi, jakými jsme se stali čerty. Cestou z lesa zabloudila do pekla stará babička, která se vykoupila pekelnými jahodami a meruňkami. Po obalení těchto ďábelsky dobrých plodů směsí mouky, vody, vajec, kvasnic a jiných přísad, jsme je slupli k obědu. Všech 390 koulí jsme slupli. Dobře nakrmeni a odpočati jsme podnikali odpoledne průzkumné výpravy za hříšníky po okolí. Po velmi dobré večerní krmi utužujeme
čertovské svaly pohybem. Čeká nás pekelně klidná noc až do rána.

peklu zdar

Pekelný pátý

Dnešní den jsme naplánovali pekelně odpočinkový. Dopo proběhlo v rámci lážohraní. Po chutném čertovském obýdku z kroucených vrtulí, doplněných rohatým gulášem jsme vyrazili na zem a plážo jsme se prošli. Na nástupu jsme přijali čerta „Pevla“ mezi plnokrevné podpekelníky. Večer se ponese v duchu lážo-plážo.

lážo-plážo čerti

Pekelný šestý

Ráno jsme řádně zatopili pod kotli, aby nám teplíčko vydrželo nejen dnes, ale i další dny a odložili jsme první vrstvu čertovských kožíšků. S veselejší náladou jsme plnili třetí pekelný úkol z čertovské akademie. Všem se nám dařilo a opět jsme získali kouzelný barevný písek. Pekelná kuchyně nám připravila řízečky z několika prasátek, která běhala kolem pekelné brány. Po „o“ jsme odložili další vrstvu čertovských svršků. Každý čertík si mohl podle svého zájmu vybrat z osmi tvořivých pekelných dílen. Tak jsme korálkovali, sádrovali, pletli, pálili, pekli, odlévali, malovali a papyrusovali. K večerní krmi jsme pozřeli 4 858 tolarových kostiček se slaďoučkým žlutoučkým čertošodó. Před celonočním natažením unavených čertovských kostřiček jsme je trochu rozpohybovali hrami.

zdar pekelnému teplíčku

Pekelný sedmý

Čertovská akademie je v polovině. Dopo se většina tlup vydala na průzkum pozemského povrchu. V pekle zůstala jen tlupa strážných čertů. Po úspěšném návratu všech tlup jsme jejich návrat oslavili omáčkou z ráje se šesti, někteří čerti i s osmi. Nebývale teplé odpo vyvolalo potřebu odložit kožíšky a zchladit ztepilá čertí těla. Při večerním sněmu čertovské akademie bylo mezi čerty rozděleno nebývalé množství zásobovacích krabic a krabiček. Přivezli je poštovní čerti od pozemských hříšníků. Zřejmě se jedná o odpustky hříšných duší.

vaši čerti

Pekelný osmý
 V noci sprchlo. Ráno v poho. Dopo plnění úkolů. Oběd dobrý – čuník na muchomůrkách. Odpo Čertovské všeklání. Všeklání mezi tlupami. Hráli i pekel a podpekel. Dokonci i Lucifer a Luciperka. Zvítězili Záprdkové. K večeři pečené placky sladké. Po večeři úklid. Hromadný úklid všech slují. Kdyby se neuklidilo, nebylo by ohluchlo. Všem se chtělo na ohluchlo. A je uklizeno. Jsme všichni zdraví.

dlouhý pobyt na slunci škodí ……zpět do pekla…..

Pekelný devátý

Ráno, raníčko jako vymalované. Nad peklem modré nebe, hned se tak vydat na Čertovské orientování. Jak se nám zachtělo, tak se uskutečnilo. I vylezli čerti z pekla ven a na trase kolem jejich pekelných slují se soutěžilo v  různých čertovských dovednostech. Po parádní svíčkové se čertíci opět rozdělili k různým řemeslům, a tak si mohli zkusit další nová řemesla. Páreček s ďábelskou horčicí nás správně navnadil na večerní hry před tím, než zapadneme do svých čertích slují.

připálení čerti

Pekelný desátý

Teplo, teplo, teplíčko, to je naše heslíčko. Dnes šest tlup vyletělo z pekla do pozemských krajů a vrátili se až na večerní sněm akademie. Po véče unavení čerti hodili kopyta nahoru a přemýšlejí, jak získat ještě více písku pomocí speciálního úkolu.

teplé noci zdar

 Milí rodiče a příznivci pekla,

další připojení se kvůli zaneprázdněnosti všech čertů uskuteční až v pekelný dvanáctý (tj. pekelná středa).

Děkujeme

Pekelný jedenáctý a dvanáctý

Ohlášené zvlhnutí proběhlo dle pekelného plánu, přebytečné množství vody jsme propouštěli do nejnižších pater pekla. Jinak hrozilo, že nám uhasí ohně pod kotli. Ráno jsme se přispali, oklepali, přiložili a zacvičili po čertovsku. Dopoledne jsme provětrali vlhké kožíšky, abychom mohli po „o“ změřit svou pekelnou sílu mezi sebou v ďábelské olympiádě. Po čertovském sněmu jsme sbaštili, co připlavalo ve vodě a čertovská kuchyně sítí nalovila. Napaná čertovská bříška si pěkně odpočinou, aby zítra mohla vesele vyrazit na velkou celopekelnou pouť u všech kotlů.

zdraví umounění čerti