Den první
Den druhýPo náročném předávacím loupežtonu se podařilo dobýti prvního šifrovacího klíče, který napověděl, kudy se vydati na Cestu. Pro úspěšné zdolání Cesty se loupežníci musí lépe poznávati. A tak tráví čas loupežnickými hrátkami a večer trénují chřepčení pro dokonalé zmatení cizích loupežnických tlup.
Den třetíMalí loupežníci se vydali hledat schovanou šifru, aby zjistili, kudy dál jít za ukrytým pokladem loupežníka Hanuse. Cesta byla náročná, místy blátivá, a plná nástrah. Aby měli loupežníci dostatek sil, naplnili si vydatně pupíčky omáčkou barvy rajské. Prach z cest důkladně smyli velkou večerní očistou.
Den čtvrtýNež slunce vystoupilo nejvýše, podařilo se loupežníkům vyrobiti sobě průkazů, jež dokládají příslušnost k jednotlivým tlupám. Že to byla práce nelehká, snad nemusíme psát. Gulášovou polívčičkou a slaďoučkými knedlíčky s jahůdkami nepohrdl žádný ze strávníků. Do zásob na horší časy nezbyl ani jeden! Po odpočinku se některé tlupy vydaly na průzkum koryta řeky, jiné soutěžily uvnitř tlup.
Den pátýDnes se loupežnické tlupy vydaly do všech světa stran, aby se pokusily získat Hanusův poklad. Některým cestu určovala kouzelná kostka, jiní rovnou putovali na Zlín. Pozbyvší v táboře, Arcilotr s Našeptávačkou, v jejich nepřítomnosti byli zákeřně přepadeni cizí loupežnickou bandou. V litém boji Arcilotr pozbyl nejen svoji loupežnickou sekeru, ale, když jej Ranšička ošetřila, prozradil jí, jak se v boji hrdinně zachovala Našeptávačka. Se slovy „Zachraň sebe a všechny šifrovací klíče!“ se sama postavila nepřátelům, aby mohl Arcilotr bezpečně uniknout…
Den šestýMalí loupežníci dnes pokračovali ve své Cestě neprostupným, hustým lesem a jen slabá nitka jim ukazovala kudy dále jít. A, ač nám nebe málem spadlo na hlavu, všechny tlupy se v pořádku dostaly do jeskyně, kde v bezpečí a za bujarého křepčení přečkaly hromobití.Sláva!!! Našeptávačce se zlým a loupeživým lotrům podařilo utéct. A víte jak? Že se někdo probije ze zajetí, to už slyšel asi každý z nás, ale vyšeptat se ze zajetí, to umí jen naše Našeptávačka. I přes svá zranění zvládla cestou zpět přepadnout poštovní dvoukolák a donésti lup jednotlivým loupežníčkům.PS: Mistryně kotle nám s umem a láskou vaří samá chutná jídla
Den sedmýMalí loupežníci dnes v hlubokém lese sledovali stopy formanských vozů. Rozhodli se jeti po té nejhlubší, která je dovedla až k bohatému kupci, který převážel semena cizokrajných rostlin. Ukryti před deštěm v jeskyni se potěšili lupem a semena zasadili. Oloupený kupec na naléhaní prozradil, jak semena pěstovati za pomoci síly létajících kruhů. Ale o tom až zítra….
Den osmýDopoledne malí loupežníci trávili ve společnosti bílé paní. Bílý pel,darovaný z jejích šatů a smísený s vodou z lesní studánky, dal vytvořiti všelikým výtvorům postupně tvrdnoucím. Dobré kouzlo bílé paní zostřilo mušky loupežnických flint, které se poté přesně trefovali do připravených terčů, a tak pomohlo ke zdokonalení základní loupežnické dovednosti. Odpoledne ovládly oblohu červené létající kruhy, svištící rukopatrony a zem bíle nohokoule. Pod jiskrami mocných předmětů v rukách zdatných sporto-loupeživců vyrostla zázračnou rychlostí i cizokrajná semena v prapodivné rostliny.
Den devátýDnes jsme se vydali v malých skupinkách na spletitou cestu plnou záludných nástrah a úkolů. Cesta neprostupným mlázím prověřila orientační schopnosti a úkoly ověřily dovednosti malých i velkých loupežníků. Každý z nás je správný loupežník!!! A tak jsme byli odměněni poctivou loupežnickou polévkou s játrovými broky a omáčkou z nedopálených svíček.
Den desátýLoupežnické tlupy se dnes vydaly do lesa sbírat materiál pro stavbu lodí, kterýžto budou potřebovat pro převážení lupu po řece. Aby nebyly naše tlupy, převlečené za loupežníky, nápadné, rozdělily se do několika menších tlup pro zmatení nepřátelských loupežníků, kteří číhají na každém kroku. Dokonalou souhru našich tlup dokládá oslavná báseň:Naše tlupa třetí – má spoustu prima dětí.Vojta, to je silák – uběhne celý kilák.Mára, to je šikula – zvládne zahrát i Kryla.Gabča, to je prima brach – v Palermu je vždycky vrah.Terka, sice zapomíná – ale zato krásně zpívá.Ella, to je hvězda naše – spořádala nejvíc kaše.Helča, vstává každé ráno – ta má pro strach uděláno.Před Jiřím se všichni klaní – když plácne komára dlaní.Lukáš, to je borec – a básně je konec!
Den jedenáctýDalší úsek naší cesty vedl po řece rychleproudící mezi nepřátelskými skupinami pirátů. Námi postavené lodě odolávaly ostrým střelám nepřátel dlouho! Avšak…nepřátelské kanóny byly neúprosné a bytelné lodě byly nuceny odhodit převážený lup, aby se zachránily. O lup jsme sice přišli, ale naše Cesta pokračuje dále.Při inventuře jsme zjistili, že část vzácných kožešin, jimiž jsou vystlány naše jeskyně, byla zcizena. Viník byl odhalen a po zásluze potrestán.
Den dvanáctýNastal čas prověření zdatnosti těla a udatnosti ducha. Ve Velkém závodění proměřili všichni své síly v devíti těloskrutných disciplínách. Souboj to byl vskutku napínavý! Kdož přežili a tělo utužili, byli odměněni čestným výstřelem z Arcilotrovy bambitky. Ti nejlepší, kteří ve Velkém závodění nechali všechny ostatní za sebou, byli zvěčněni v loupežnické knize rekordů.
Den třináctýZ kobky staré tvrze loupežnické Barnabáš hází klíče, nevěda, které kobku a truhlice s podkladem odemknou. Naše tlupy se snaží klíče pochytati. Podaří se jim to nebo klíče skončí na dně rokle? Budou mezi klíči ty pravé, které otevřou truhly s pokladem zlotřilého loupežníka?Nějaké klíče se nám podařilo chytit. Přenesením do naší jeskyně byli pověřeni Arcilotr s Našeptávačkou. Ti však při návratu, musejíc projít zrádnou bažinou, klíče vytratili. Ještě že měli kotlík! Většinu klíčů i s blátem vylovili a donesli do jeskyně.Jeden z loupežníků, již znaven, nám zanechal 3 truhlice, které našel ve věži zbořeného hradu. Až za tmy se nám podařilo dojít na místo, kde jsme ukryli darované truhly. Jednotlivé zachráněné klíče byly postupně odzkoušeny do všech zámků truhlic. Až v poslední, na 2 klíče zamčené truhle, se ukrýval poklad zlotřilého loupežníka. A tak úspěšně skončilo naše putování a hledání!